Takže, Vážení přítelíčkové, co říci úvodem?
,,Zips je malá skupinka, kde zpívá celá rodinka!“ Tak zní jedna z „hlášek“ v našich reklamních spotech (pár ukázek najdete pod tlačítkem Naše reklama) a jedním veršíkem je prakticky řečeno vše. Á jasně, už Vás slyším, že prej to nestačí. Dobře, ukecali jste mě, trošičku to rozvedu, ale dopředu všechny varuju, mě jak někdo pustí ke slovu, tak nejsem k zastavení (znáte to, ženská).

Všechno to začalo 7. 4. 2007, to jsme ,, odehráli“ naši první svatbu.
A pak se to rozjelo. A to tak, že pořádně z kopce. Sotva někdy stíháme popadnout dech. My jsme to totiž měli moc pěkně vymyšlený. Budeme chodit jen ve dvou, na malé akce typu: svatba, narozeninová oslava, soukromý večírek apod. Jó, to jsme se řádně přepočítali. Jednou jsme dovolili našim zlatíčkám vylézt na pódium a v tu chvíli to nebylo o nás, ale o nich. Pořadatelé se nás, téměř násilím, snažili natlačit do větších akcí, no a co myslíte? Byli v přesile, tak samozřejmě vyhráli. Teď ,,hrajeme“ i plesy a zábavy.

Zřejmě jste si povšimli, že co se týče naší produkce píšu ,, hráli jsme“ v uvozovkách. Je to proto, že jsme v podstatě takovej hybrid a já nedokážu jedním slovem vyjádřit, co to teda vlastně produkujeme. Vzhledem k tomu,že nehrajeme na žádné nástroje, je slovo ,,hrát“ v našem případě trošku mimo mísu. Jenže nemůžu napsat ani ,,pouštíme“ cédečka, protože mezi DJ se rozhodně nepočítáme. Naše ,, hraní“ spočívá v tom, že na menších akcích, kam chodíme ve dvou, kombinujeme reprodukovanou muziku s živým zpěvem do tzv. midisongů. (Midisongy jsou hudební základy, které si sami programujeme na PC). Například svatebčané se totiž dokáží veselit i déle než 14 hodin a na takovou zátěž naše hlasivky opravdu nejsou stavěný. Ovšem ples je trošku jiná kategorie. Tam by pouštění cédeček, dle našeho názoru, nebylo zrovna vhodné. Na takové akce s sebou bereme posilu v podobě našich ratolestí a pak je ,,uřvem“ až do konce. Je mi jasný, co vám asi běží hlavou. Co to tam na tom jevišti můžou vyvádět, když nemaj nástroje a nehrajou? Teď vás teda budu muset blíže seznámit s jednotlivými členy skupinky a pak to bude všem jasný.

MIREK – rebel, pošuk, exot, kterej se snad nejvíc baví tím, že ze sebe na veřejnosti dělá totálního magora, jeho největší vášní je kroucení čudlíkama na mixu (říká tomu zvučení) a nejvíc ze všeho ho nebaví hra na klavír. A mě, svoji ,,drahou polovičku“ GABČU, s sebou tahá snad jen proto, aby uváděla na pravou míru jeho přebrepty a trošičku ho držela zpátky, když už to vypadá, že se urve z řetězu. (Jen tak mimochodem, mojí největší vášní je hulákání do mikrofonu, čemuž před manželem říkám zpěv a nejvíc ze všeho mě nebaví vaření.) A co se týče našich dvou ratolestí, tak ty se nám opravdu povedly. Taťku s mamuškou ani náhodou nezapřou. Starší DOMČA je samozřejmě za osmnáct a mladší MÍŠA bez dvou za dvacet.
Prostě taková normální rodinka!

Závěrem si neodpustím malé upozornění. Kdo z Vás je zatím na vážkách, jestli by měl nebo neměl odvahu jít si nás poslechnout na nějakou akci, tomu trošku pomůžu. Prosím Vás, pokud druhý den po plese, nebo zábavě, kde jste se večer bavili, říkáte svým přátelům, jak perfektní sólo tam kytarista vystřih, že klávesák je naprostej Bůh, protože hrál jako by měl čtrnáct prstů, nebo že Vás zaujal skvělej bubeník, kterej odehrál osm rokenrolů za sebou a ani se nezapotil, tak na nás nechoďte! To se budete skutečně nudit, protože si nepřijdete na své. Odcházeli byste domů zklamaní a to si na triko vzít nechceme. Ale pokud si chcete hlavně zakřepčit, zazpívat si známé melodie a trošku se odreagovat, pak jste na správné adrese. Slibuju, že až se na jevišti objeví ještě větší blbec, než jste doufali, s celou rodinou, budete se bavit celou noc.

Těšíme se na všechny odvážné!!!